dítě nechce školku, běžná situace, kdy dítě projevuje odpor nebo strach před návštěvou mateřské školy. Also known as dětská adaptace, it je často spojena s rozdělením od rodičů, novými lidmi a neznámým režimem. Nejde o špatné vychování, ne o to, že dítě je „příliš závislé“. Je to přirozená reakce na změnu, která vyžaduje čas, trpělivost a pochopení.
Často se stává, že dítě, které bylo v klidu doma, najednou pláče, když uvidí školku, nebo se v noci probouzí s otázkou: „Proč musím jít?“ To není výjimka. Mnoho dětí, které se později v školce cítí dobře, prošlo touto fází. Klíč není v tom, aby se dítě „přizpůsobilo“ co nejdříve, ale v tom, aby se cítilo bezpečně. dětská úzkost před školkou se projevuje různě – někdy pláčem, někdy tichostí, někdy i agresivitou nebo odmítáním jíst. Není to „fáze“, kterou je třeba překonat násilím. Je to signál, že dítě potřebuje podporu, ne trest.
odpor proti školce může být také spojený s tím, že dítě necítí kontrolu nad svým tělem nebo svým časem. V domě má možnost rozhodovat, kdy jíst, kdy spát, kdy si hrát. V školce je vše naplánované. To může vyvolat pocit bezmoci. A když dítě neumí slovy říct: „Mám strach, že mě nebudou milovat, když nebudu vždycky klidné“, vyjádří to pláčem nebo odmítnutím.
Někdy je příčinou i něco jednoduššího – například nešťastná interakce s učitelkou, příliš hlučná třída nebo nekomfortní strava. Nezapomínejte: dítě nemá výběr, kde bude. Pokud se vám zdá, že se to prodlužuje déle než dva měsíce a dítě se stále nechce vracet, je čas podívat se na detaily. Co se přesně děje v školce? Kdo se o něj stará? Je tam někdo, kdo ho opravdu vidí?
Největší chyba, kterou rodiče dělají, je nutili dítě, aby šlo do školky „jen tak“. To zvyšuje důvěru v školu, ne snižuje. Místo toho se zaměřte na malé kroky: krátké návštěvy, společný úvod, hra na „školku“ doma, příběhy o dětech, které se nejprve bály, ale pak se už těšily. Dítě potřebuje věřit, že když se vrátíte, budete tam. A že je v pořádku, když se bojí.
Co se týče dítě nechce školku – nejde o to, jestli je to „normální“. Jde o to, jestli dítě má někoho, kdo ho slyší. Ať už je to vy, učitelka nebo pediatr. Když se dítě cítí bezpečně, adaptace přijde sama. V této sbírce najdete příběhy, rady a vědecky podložené informace o tom, jak překonat odpor, jak rozpoznat, jestli je to fáze nebo něco hlubšího, a jak podpořit dítě tak, aby se školka stala místem, kde se cítí doma – ne jenom příchozím místem.