Podpora řeči dítěte, schopnost rozumět a používat slova k vyjadřování potřeb, myšlenek a pocity. Also known as jazykový vývoj, it is a natural process that begins with coos and ends with full sentences — but it needs the right environment to thrive. Každé dítě se učí mluvit jinak — některé říkají první slovo už v 10 měsících, jiné až v 18. To neznamená, že jedno je chytřejší nebo druhé má problém. Klíč je v tom, jak často a jak přirozeně komunikujete s ním.
Řeč se nevyvíjí sama od sebe. Potřebuje odpověď. Když dítě ukáže na kočku a řekne „ká“, neříkejte: „Ano, to je kočka.“ Raději řekněte: „Jo, to je kočka. Mňau!“ Takto vytváříte spojení mezi slovem, věcí a zvukem. Příběhy, písničky, hry s hláskami — všechno to pomáhá. Ale největší síla je v komunikaci s dítětem, každodenní výměně zpráv mezi rodičem a dítětem, která zahrnuje hovor, pohled, gesta a čekání na odpověď. Pokud mu přerušíte větu, dokončíte ji za něj nebo mu dáte telefon, aby se uklidnil, ztrácí příležitost učit se.
Některá dítěta mají řečové zpoždění, pomalejší vývoj řeči, které není způsobeno hluchotou nebo autistickým spektrem, ale často chybí stimulace nebo je způsobeno zvýšeným stresem v prostředí. Pokud má dítě ve dvou letech méně než 20 slov, neříká spojení dvou slov nebo neodpovídá na jednoduché pokyny, není to normální. Nečekejte, až „samé přijde“. Přijďte na prohlídku. Většinou stačí jedna konzultace s logopedem nebo pediatrem, aby se vyčistilo, zda jde jen o zpoždění nebo o něco, co si vyžaduje podporu.
Nezapomeňte: nejde o to, kolik slov dítě zná, ale jestli komunikuje. Pokud ukazuje, táhne, pláče nebo používá gesta, aby vás donutilo pochopit, co chce — to je komunikace. A ta je základem řeči. Vaše úloha není opravovat, ale být jeho bezpečným zrcadlem. Opakujte, rozšiřujte, čekáte, smějete se. A nezapomeňte — každý den, kdy mu čtete pohádku, zpíváte nebo odpovídáte na jeho ptáky, stavíte most k budoucímu jazyku. A to je víc než jen podpora řeči. Je to podpora jeho světa.